Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Rozčarování | Futurama

Volha GAZ 24


Volha
Volha
0 0 hlasů
Hodnocení článku

GAZ-24 Volga je sovětský automobil střední třídy, který se sériově vyráběl v Gorkého automobilovém závodě v letech 1967 až 1986. Představuje pátou generaci osobních vozů GAZ, která nahradila model GAZ-21 Volga. Je to vlastně poslední v podstatě nový domácí vůz této třídy GAZ, jehož karoserie se stala základem pro modernizovaný a restylizovaný model – 3102 a paliativní 31029/3110(5): vzhledem k absenci moderní pro roky 1990-2000 karoserie – GAZ-3103.

Původ

Od roku 1956 vyráběl GAZ vůz „Volha“ GAZ-21 a jeho modifikace. V době svého vzniku byl GAZ-21 poměrně moderním vozem a vyznačoval se řadou originálních konstrukčních a designových řešení. Počátkem 60. let však již byl značně zastaralý – především z hlediska designu.

Vývoj

Počáteční období

Práce na vytvoření vozu, který by nahradil GAZ-21, byly zahájeny v roce 1958 pod vedením Alexandra Michajloviče Něvzorova. Primárně (1958-1960) byl vůz navržen s rámovým podvozkem, ale později byla zvolena plošinová karoserie a modernější uspořádání se sníženou linií střechy.

Vůz byl určen pro různé typy motorů – modernizovaný čtyřválec z GAZ-21, nově vyvinutý třílitrový šestiválec, dostupný osmiválec z GAZ-23 a později řadový vznětový čtyřválec zahraniční výroby.

V letech 1959 až 1964 postavili ne méně než osm plastelínových vyhledávacích maket, které se vzhledově značně lišily.

Nový model vyžadoval ve srovnání se svým předchůdcem mnohem vyšší všeobecnou kulturu výroby, takže souběžně s vývojem vozu závod modernizoval své technologické vybavení, na jeho území vyrostly nové, moderně vybavené dílny. První série opakovala model Lva Jeremejeva z roku 1962 a byly sestaveny tři vzorky:

#1 (20.12.1962) – první běžící vzorek. Během testů vozidlo ujelo 72 000 km, z toho 62 500 km na Krymu a na Kavkaze (08.1964). Původně byl vybaven prototypovým čtyřválcovým motorem GAZ-327 s přímým vstřikováním paliva a elektronickým řízením, který byl po ujetí 4200 km nahrazen motorem GAZ-21D o výkonu 94 k.

#2 (01.1963) – do zahájení továrních zkoušek na Krymu ujede 75 000 km při zkouškách opotřebení na betonové silnici Gorkij-Moskva.

#3 (10.1963) – vybaven motorem 2,99 l. V6 a automatickou převodovkou.

Pojízdné modely řady II byly postaveny podle makety z roku 1962 L. I. Tsikolenkem.

Č. 4 (12.1963) – vybavený řadovým čtyřválcem, do zahájení zkoušek na Krymu ujel 20 000 km souběžně se vzorkem č. 1 v srpnu 1964.

Č. 5 (01.1964) – najel 22 000 km při pevnostních zkouškách na dlážděné dálnici Bor-Semenov-Bor s deformovaným čtyřválcovým motorem.

Číslo 6 (02.1964) – exemplář s motorem V6

Mimochodem, do roku 1964 oba konstrukční týmy představily nové vnější designy vozu, výrazně přepracované oproti předchozím variantám. Na zasedání Umělecké rady závodu 10. ledna 1964 byly jako konečné schváleny návrhy Tsikolenka a Kireeva, zatímco návrh Jeremejeva byl zamítnut jako méně originální a s nevyhovující aerodynamikou. Zhruba v té době se vývoj agregátu blížil ke konci.

Na základě konečného návrhu Tsikolenka a Kireeva bylo od července 1964 do června 1966 sestaveno 9 sériových modelů řady III (podvozky č. 7 – 15). 11. listopadu 1964 byly vozy s čísly podvozku 7 a 8 předány Leonidu Brežněvovi a Alexandru Kosyginovi v Kremlu. Vozy s podvozkem číslo 12 (březen 1965, bílý) a číslo 14 (březen 1966, šarlatový) měly obzvláště jemné zpracování a byly používány pro fotografování a reklamu.

Prototypy III. série se od prvních sériových vozů GAZ-24, které následovaly, lišily jen nepatrně, například interiérem a obložením karoserie. Prototypy se montovaly ve dvou variantách provedení přídě – dvoudobé (řadový čtyřválec) a čtyřdobé (V6), z nichž se ve velkých sériích používala pouze dvoudobá.

Zahájení výroby

Akt o převzetí vozu byl podepsán na podzim 1966 a trochu předčasně bylo společností Autoexport oznámeno zahájení výroby tohoto nového sovětského vozu.

Dne 10. května 1967 byl získán certifikát výrobního prototypu, ale v té době se již priority závodu výrazně změnily. Kvůli mezinárodní krizi, vyvolané Šestidenní válkou, dostal GAZ příkaz prudce zvýšit výrobu vojenské techniky a také urychlit výrobu nového obrněného automobilu model GAZ-49 (později přijatého do služby jako BTR-70). Proto se práce na novém lehkém modelu tolik opozdily.

Montáž první sériové várky GAZ-24 začala v létě 1967 a do konce roku bylo vyrobeno 25 exemplářů. V roce 1968 bylo podle různých údajů sestaveno dalších 31 nebo 23 vozů, včetně prototypů šestiválcových a osmiválcových vozů, kombi a taxíků. V následujícím roce bylo vyrobeno 315 vozů a do konce roku byla montážní linka v provozu. Než byl GAZ-21 15. července 1970 stažen z výroby, bylo vyrobeno asi 430 vozů.

Myšlenka šestiválcového motoru, stejně jako standardní automatické převodovky, byla v sériové výrobě zamítnuta a vůz byl uveden do výroby se dvěma alternativami motoru – 2,4litrovým I4 a automatickou převodovkou 4 nebo 5,5litrovým V8 a automatickou převodovkou 3. Souběžně se sériovou výrobou však závod stavěl jednotlivé exempláře s dováženými šestiválcovými motory, a to jak řadovými, tak do V.

Dieselové motory (hlavně Peugeot-Indenor, někdy Mercedes) montoval do malých sérií exportních vozů GAZ i zahraniční firmy – prodejci, existovaly jak čtyřválcové, tak šestiválcové verze.


  • Zdroj: Ruská Wikipedie
  • Torsten Maue; Wikimedia Commons; CC BY 2.0

Jak bude reklama vypadat?
-
Kup si reklamu pod tímto článkem jen za 50 Kč
Zobrazit formulář pro nákup
0 0 hlasů
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře

Další články z IZDoprava.cz

Stránka načtena za 1,07602 s | počet dotazů: 209 | paměť: 33519 KB. | 27.09.2022 - 10:35:08